Létu odbíjí posledních pár dnů a my se překlopili do školního roku. Ten, obvlášť jeho začátek, umí pocuchat nervy nejedné mamince a tátovi (určitě i dětem a paním učitelkám zrovna tak). Někdy je to hodně náročné udržet nervy na uzdě. Je toho tolik, nechceme na něco zapomenout a pak se vedle ostatních, vzorně připravených rodičů, cítit nepříjemně. Chceme mít vše hladce poladěné, aby všichni byli spokojení, a tak nějak to fungovalo jako na drátkách. A pak přijde dítě domů a má hlad, protože nemělo zaplacený nebo objednaný oběd, nebo mu to v jídelně tvrdili.
Mám své oblíbence, po kterých sahám, když cítím, že se mi vlévá krev do tváří a nejradši bych na někoho začala řvát. Celkem jednoduché fígly, které fungují. Podělím se s vámi 😊
1. JDE JEN O NEDOROZUMĚNÍ
Zkuste se na situaci podívat jinak. Představte si, že se jedná pouze o nedorozumění. Že někde na drátě nastal zádrhel a informace se pokroutily nebo ztratily.
S tímhle nastavením to pojďte řešit.
I když jste peníze na obědy posílala před týdnem, může se stát, že se to v systému prostě neukázalo. A kuchařka pak jen koukne a vidí. Tedy vlastně nevidí. Možná to hospodářka zapomněla nějak propojit, možná nefungoval systém, možná se stalo 10 dalších souher, aby vaše dítě odešlo domů s prázdným bříškem. Ale zpětně mu ho nenaplníte, ani když budete křičet na celou kancelář.
Když do problému vstoupíte s důvěrou, že bude vše vyřešené a že druhá strana vám vyjde vstříc, skoro vždy to tak dopadne. Ano, omlouváme se, asi nějaký šotek. Podívám se na to a opravím. I druzí ocení, pokud na jejich chyby a opomenutí upozorníme v dobrém. Hned bývají vstřícnější a ochotnější.
Pozor na SARKASMUS. Pokud mluvíte jako med, ale vaše intonace i pohled střílí šípy, je to stejné jako přímý útok. Nechcete být pak zbytek školního roku ve střehu, kdy vám to druhá strana nadšeně vrátí pět.
2. MLUVTE O TOM,JAK SE CÍTÍTE. NE, CO JE S VÁMI NEBO DRUHÝMI ŠPATNĚ.
Někdy přijde krize kvůli úplným blbostem a hned máte na jazyku slova obvinění nebo hodnocení, jak to druhý dělá špatně.
„To je s tebou hrůza! Pořád se loudáš, zase přijdeme pozdě!“ – Rozumějte – mám své povinnosti a když vyrazíme z domu pozdě, já to pak nestíhám včas do práce. Nebo si myslíte, že na vás ostatní rodiče koukají jako na věčné nestíhače, co si neumí naplánovat odchod z domu a vadí vám to.
„Jak to, že nemůžeš už druhý den najít bačkory? To už jsi je stihla ztratit?“ – Rozumějte – předevčírem jsme je koupili, nebyly úplně zadarmo a já se nepohrnu znovu do krámu, abych kupovala další.
„Jak je možné, že jsem vám posílala už 2x přihlášku a vy mi tvrdíte, že ji vůbec nemáte?“ Rozumějte – myslím, že v tom máte pěkný nepořádek a já na tom pak musím myslet a trávit na tom víc času než by bylo nutné.
Neosočujte druhé. Řekněte jim, jak se cítíte. Nebudou se cítit v ohrožení a chystat se k útoku (nebo útěku), ale většinou se s nimi normálně domluvíte.
„Pojď si už obouvat boty. Chci dnes přijít včas. Je mi nepříjemné, když stále chodíme pozdě.“
„Nelíbí se mi, že už druhý den nemáš bačkory. Co můžeš dělat pro to, abys je našla? Nechci ti hned kupovat nové, když mám pocit, že se o své věci nestaráš.“
„Můžete mi poradit, jak to udělat, aby vám přihláška správně přišla? Mám toho teď hodně a nemohu stále myslet na to, jestli jste ji obdrželi nebo ne.“
3. JDE DO TUHÉHO? DÝCHEJTE!
Pokud už vás něco vystřelilo z pohody, ať je to rozčílení, strach, stres nebo velké očekávání, zaměřte se na 5 – 10 minut na svůj dech. To je zklidňovák, který máte vždy s sebou. Pomalý, jemný nádech a pomalý dloooouuuhý výdech. Ne až úplně do mrtě, vydechněte stejné množství vzduchu jako jste nadechli. Soustřeďte se na pomalost a zjemnění nádechu a na délku výdechu. Jestli to situace dovolí, vezměte si klidně hodiny a těch 5 minut pomalého dýchání si stopněte. Teď je na světe pouze váš nádech a váš výdech, nic jiného.
Často je těžké se zklidnit, když už jste se vytočili (nepočítám opravdu krizové situace, ale těch se až tak moc neděje). Nejde si jen tak říct: „Tak a teď už jsem úplně v klidu a už je to pryč. Čáry, máry a jsem zase jako před 10 minutami.“ Tedy, ne že by to nešlo, ale většinou takhle vytrénovaní nejsme. Proto na to jdeme oklikou. Jemným pozvolným nádechem a delším výdechem signalizujeme mozku, že je všechno v pořádku. Už se nic neděje, krize zažehnána. A on vás přestane stresovými hormony a za pár minut se uvolní.
Přeji vám, ať náročných situací zažíváte co nejméně a když už, ať si víte rady.
A CO DÁL?
Zajímá vás, jak dál si prospívat vlastních dechem? Co vše můžete ovlivnit? Chcete rozumět tomu, co se vám v těle během dýchání děje a jak to na vás působí?
Přidejte se na workshop Funkční dýchání pro ženy, který vás naučí o sebe pečovat. Budete se tak moct zbavit problémů jako nedostatek energie, bolestivá menstruace, podrážděnost, náladovost, studené ruce a nohy, časté bolesti hlavy. Budete vědět, jak si lépe prokysličit mozek, snáze se učit, lépe se vyspat a být stresuodolnější.
Více se dozvíte zde.